Vznikající koalice ANO, SPD a Motoristů slibuje zrušení koncesionářských poplatků za Českou televizi a Český rozhlas. Místo přímého financování od občanů by měly být tyto instituce hrazeny ze státního rozpočtu. Záměr vyvolává otázky o budoucnosti nezávislého zpravodajství, ekonomické udržitelnosti i vztahu mezi státem a médii veřejné služby.
Televizní poplatek ve výši 150 korun měsíčně a rozhlasový poplatek 55 korun — to jsou částky, které dnes platí většina domácností i firem za provoz veřejnoprávních médií. Nově vznikající vláda složená z hnutí ANO, SPD a Motoristů však ve svém programovém prohlášení slibuje, že tento systém zruší. Místo přímých plateb od občanů by mělo financování České televize a Českého rozhlasu přejít pod státní rozpočet.
Změna by se dotkla více než osmi miliard korun ročně, které dnes veřejnoprávní média získávají právě z koncesionářských poplatků. V dokumentu zatím není uvedeno, jak by měl být tento výpadek příjmů nahrazen, ani jak bude zajištěna dlouhodobá nezávislost redakcí na politickém vlivu.
Zatímco ANO před volbami slibovalo přímé financování ze státního rozpočtu, SPD navrhovalo sloučení České televize, Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře do jedné státem placené zpravodajské instituce. Motoristé naopak upozorňovali, že přímé financování z rozpočtu by mohlo vést k tomu, že se veřejnoprávní média stanou vládními.
Veřejnoprávní média v Česku fungují na základě zvláštních zákonů a mají za úkol poskytovat vyvážené, ověřené a veřejně dostupné informace. Jejich role v demokratickém systému je dlouhodobě považována za klíčovou — nejen jako zdroj zpráv, ale i jako nástroj kontroly moci a prostoru pro veřejnou debatu.
Zároveň však nelze přehlédnout, že část veřejnosti vnímá tato média kriticky. Podle mnohých uživatelů a komentátorů veřejnoprávní instituce neplní dostatečně roli nezávislého média, a jejich obsah je vnímán jako jednostranný nebo politicky ovlivněný. Tato debata se pravidelně vrací zejména v období voleb nebo při zásadních společenských tématech.
Zrušení poplatků může znamenat úlevu pro domácnosti, ale zároveň otevírá zásadní otázku: Jak zajistit, aby média veřejné služby zůstala skutečně veřejná — a ne vládní?
