Karlovy Vary jsou krásné město, ale pro lidi na invalidním vozíku mohou být každodenní přesuny vyčerpávající. Nejde jen o kopce a rozbité chodníky. Velkou překážkou bývá i lhostejnost okolí, špatně řešené nájezdy, nevhodně zaparkovaná auta nebo veřejné prostory, které s handicapovanými jednoduše nepočítají. Své o tom ví i Václav Jůza, který žije na vozíku už více než dvacet let.
„Nejde jen o kopce. Problémem jsou i místa, kde člověk neprojede“
Václav Jůza žije v Karlových Varech dlouhodobě a město zná do detailu. Přesto říká, že pohyb po něm je pro člověka na vozíku často složitý a fyzicky náročný.
„Karlovy Vary jsou krásné město, ale pro člověka na vozíku bývá pohyb po něm často složitý a vyčerpávající. Nejde jen o kopce. Problémem jsou i rozbité chodníky, špatné nájezdy nebo místa, kde člověk jednoduše neprojede,“ říká Václav Jůza.
Dlouhá léta pracoval ve stavebnictví a později jako odborník na Krajském úřadu Karlovarského kraje. Bezbariérovosti se věnuje téměř dvacet let a spolupracoval i s organizací NIPI bezbariérové prostředí. Díky vlastní zkušenosti dobře ví, jak zásadní roli hraje kvalitní veřejný prostor v běžném životě lidí.
Poliklinika, chodníky a každodenní realita
Za jeden z problémových příkladů uvádí okolí polikliniky na náměstí Dr. Horákové — místo, které denně navštěvují lidé, pro něž je bezbariérovost klíčová.
„Polikliniku navštěvují hlavně starší, nemocní nebo pohybově omezení lidé. O to víc zamrzí, když jsou chodníky nebo nájezdy ve špatném stavu. Pro zdravého člověka je to možná drobnost, pro člověka na vozíku nebo seniora ale každodenní komplikace,“ vysvětluje.
Podle něj se navíc bezbariérovost netýká jen vozíčkářů. Stejné překážky řeší rodiče s kočárky, senioři nebo lidé po úrazech či operacích.
Parkování: problém, který zdravý člověk často nevidí
Velkým tématem je i parkování. Nejde jen o nedostatek míst, ale o bezohlednost některých řidičů, kteří si neuvědomují, že pár centimetrů navíc může rozhodovat o tom, zda se člověk na vozíku vůbec dostane z auta.
„Často se stává, že vedle auta nezůstane dost prostoru pro manipulaci s vozíkem. Někdy pak člověk musí čekat, než ostatní odjedou, nebo požádat někoho o pomoc. To jsou situace, které zdravý člověk vůbec nemusí řešit,“ popisuje.
Podobné zkušenosti má i s veřejnými toaletami pro handicapované. Ty bývají často využívány běžnou veřejností nebo slouží jako odkládací prostor — a lidé, kteří je skutečně potřebují, se do nich někdy ani nedostanou.
„Bezbariérovost není luxus. Je to základ důstojného života“
Václav Jůza zdůrazňuje, že bezbariérovost není nadstandard, ale základní podmínka pro to, aby mohl člověk fungovat samostatně.
„Bezbariérovost není luxus ani nadstandard. Je to základní věc, která rozhoduje o tom, jestli člověk může fungovat samostatně a důstojně,“ dodává.
A přidává i osobní pohled, který by si podle něj mělo město vzít k srdci:
„Město se pozná podle toho, jak dokáže myslet i na lidi, kteří mají pohyb nebo každodenní život složitější. A na ty bychom podle mě neměli zapomínat,“ uzavírá Václav Jůza.
Foto: MDM KV
Zdroj: MDM KV
