Bezcelní dovoz zemědělských komodit z Ukrajiny zasahuje české farmáře citlivěji, než se může zdát. Jiří Smetana, komentátor zemědělské politiky, varuje před dopady současného režimu, který podle něj likviduje střední produkční podniky, ohrožuje potravinovou soběstačnost a nahrává dovozu s pochybnými standardy.
Evropská solidarita má své hranice — alespoň pokud jde o zemědělskou praxi. Bezcelní obchod s Ukrajinou, zavedený jako reakce na válku, dnes podle Jiřího Smetany neslouží původnímu účelu. Čeští zemědělci čelí pádu cen, nerovným podmínkám výroby a ekonomickým ztrátám, které vedly ke krachům cukrovarů i omezení výměry plodin. Zatímco vlády v Polsku či na Slovensku zasáhly, Česko podle Smetany zůstalo stranou.
V rozhovoru zazní ostrá kritika Evropské komise, výzva k důsledné ochraně domácích producentů i apel na veřejnost, aby vnímala potraviny jako strategický zdroj. Smetana varuje: „Bez podpory českého zemědělství přicházíme o kontrolu nad tím, co jíme — a odkud to pochází.“
Jak hodnotíte současný bezcelní režim s Ukrajinou z pohledu českého zemědělství?
„Tento režim považuji za vysoce rizikový, až potenciálně likvidační — zejména pro středně velké produkční podniky, které tvoří páteř českého venkova. Nejvíce dopadá na specifické oblasti jako je pěstování obilovin, produkce drůbežího masa a vajec či cukrovarnictví. Těmto sektorům hrozí skutečný úpadek.“
Co konkrétně považujete za největší hrozbu pro české zemědělce v souvislosti s bezcelním dovozem ukrajinských komodit?
„Jednoznačně jde o výrazný pokles cen komodit. Čeští zemědělci na něj nedokážou pružně reagovat, protože se musí řídit přísnými výrobními a ekologickými předpisy Evropské unie. Naproti tomu ukrajinští producenti jsou těmto nákladným standardům zcela zproštěni, což vytváří zásadní nerovnost.“
Můžete uvést konkrétní příklady, jaké ztráty českým zemědělcům tento režim způsobil?
„Reálné dopady už vidíme: zkrachovaly dva české cukrovary, došlo k výraznému omezení ploch pro pěstování cukrové řepy. Farmáři, kteří se zaměřují na obiloviny jako pšenici a ječmen, hlásí snížení výnosů a ekonomické ztráty. A to vše kvůli neregulovaným dovozům.“
Jaké kroky by podle vás měla česká vláda podniknout, aby ochránila domácí zemědělce?
„Stát by měl přistoupit k zavedení ochranářských opatření, a to jak formou dovozních cel, tak přísnějšími kontrolami. Veterinární a fytosanitární orgány musí důsledně prověřovat kvalitu a bezpečnost dovezených produktů. Tím zajistíme férové podmínky pro naše producenty.“
Proč si myslíte, že Česká republika nepodpořila postoj Polska, Slovenska a dalších zemí sousedících s Ukrajinou?
„Upřímně řečeno, nerozumím tomu. Všechny významné české zemědělské nevládní organizace jasně deklarovaly potřebu ochrany. Navíc tento krok byl podle dostupných informací přislíben i ministrem zemědělství Výborným. Nakonec k němu ale nedošlo.“
Jak hodnotíte argument Evropské komise, že bezcelní režim je „v nejlepším zájmu evropských zemědělců“?
„Tento argument považuji za zavádějící. Ve skutečnosti je to spíše krátkodobá výhoda pro spotřebitele — ti sice mohou chvíli nakupovat levněji, ale za cenu nižší kvality a nižší potravinové bezpečnosti. Jakmile domácí producenti vymizí, ceny importů nepochybně porostou. Pro zemědělce to žádná výhra není.“
Jaké dopady má podle vás tento režim na potravinovou soběstačnost České republiky?
„Dopad je jednoznačně negativní. Bez domácí produkce se potravinová soběstačnost snižuje napříč klíčovými oblastmi — a to je pro Českou republiku z dlouhodobého hlediska nebezpečné.“
Vidíte nějaké pozitivní aspekty bezcelního režimu, například z hlediska politické solidarity s Ukrajinou?
„Na začátku možná šlo o snahu nahradit uzavřené mořské trasy pro ukrajinské zboží. Jenže realita je taková, že většina produktů stejně končí na trhu Evropské unie. Dnes jde už čistě o politické gesto, a to bohužel na úkor domácího zemědělství.“
Jak by podle vás měl vypadat ideální obchodní režim mezi EU a Ukrajinou, aby byl spravedlivý pro všechny strany?
„Spravedlivý režim už tu byl — v letech 2014 až 2022. Ukrajinské zemědělství tehdy získalo nadstandardní výhody, ale zároveň byly zachovány určité ochranné mantinely pro evropské trhy. Právě k takovému modelu bychom se měli vrátit.“
Co byste vzkázal českým zemědělcům, kteří se cítí být vládou opomíjeni?
„Záleží především na nich, jak silně a organizovaně budou na vládu tlačit. Ve srovnání s kolegy z jiných unijních zemí je jejich vyjednávací síla slabá. Navíc je problémem roztříštěnost nevládních zemědělských organizací, které často nedokážou najít společný hlas.“
Jaké jsou podle vás dlouhodobé důsledky pro českou ekonomiku, pokud bude tento režim pokračovat?
„Pokračování tohoto režimu povede ke krachům dalších středně velkých produkčních farem, což znamená nejen ztrátu pracovních míst, ale i další oslabení potravinové soběstačnosti. Celkově by to mohlo výrazně podkopat stabilitu venkovské ekonomiky.“
Jak by mohli čeští občané pocítit ztrátu potravinové soběstačnosti v praxi?
„Jednoduše — větší závislostí na dovozech. A v době, kdy jsou potraviny strategickou surovinou, to rozhodně není dobrá zpráva. Pokud se spolehnete na dovoz a ten se náhle přeruší, zjistíte, že domácí produkci už nemáte jak sehnat zpět.“
Myslíte si, že česká veřejnost dostává dostatek informací o dopadech této obchodní dohody?
„Bohužel ne. Problémem je jednostranný mediální obraz, který české zemědělce často vykresluje jako nenasytné agrobarony, zneužívající dotace a ničící krajinu. Ve skutečnosti je zemědělství komplexní obor, a většina farmářů bojuje denně s tím, jak vůbec přežít.“
Jak byste vysvětlil běžnému občanovi, proč je důležité chránit české zemědělství v kontextu této situace?
„V jiných zemích — například ve Francii, Itálii nebo Polsku — je zemědělství považováno za součást národní identity. Spotřebitelé tam přirozeně preferují domácí produkci. Pokud se vzdáme vlastních zemědělců, budeme závislí na dovozech nejasného původu a kvality. Pandemie navíc ukázala, že v krizi se každý stát stará v první řadě sám o sebe. A v takové chvíli nemít domácí zdroj potravin může být pro Českou republiku obrovským rizikem.“
Zemědělství není jen obor. Je to základní stavební kámen národní bezpečnosti, kultury i každodenního života. Rozhovor s Jiřím Smetanou přináší jasné sdělení: bez aktivní ochrany domácí produkce ztrácí Česko soběstačnost, pracovní místa i důvěru ve spravedlivé podnikatelské podmínky.
Bezcelní režim s Ukrajinou může být politickým gestem — ale za cenu reálné devastace českého venkova. V době, kdy se potraviny stávají strategickou komoditou, nelze tuto debatu odbýt bez širší diskuse. Zodpovědnost vlády, informovanost veřejnosti a tlak odspodu budou rozhodovat o tom, zda české zemědělství přežije jako soběstačný systém — nebo jako vzpomínka na to, co jsme kdysi měli pod kontrolou.
