Zas je tu, jaro je tu. Lidi šílí…

Máme za sebou první skoro letní víkend roku, stále ještě v režimu covidových opatření. Pořád ještě platí, že venku v obci, pokud zrovna nesportujete, musíme mít za určitých okolností roušku. Stále ještě platí, že předzahrádky našich oblíbených hospůdek jsou uzavřené. Alespoň, že už si můžeme koupit v obchodě oblečení a nemusíme se vymlouvat na to, že ta bota číslo 45 je pro vašeho pubertálního potomka.

Pointa je samozřejmě v tom, že jsme si každý našli způsob, jak určitá opatření ignorovat, obejít či prostě neřešit. Venku stěží vidíte někoho s respirátorem, který vám v tomto počasí může pouze uškodit. Parky jsou plné konzumujících bez jakéhokoliv rozestupu. Rozvolňování sice probíhá, ale celá řada nesmyslů zůstává zbytečně dlouho. A jestli znáte někoho, kdo zná a ví, která opatření platí zrovna odedneška, tak je to na úrovni člověka, který Vám odříká telefonní seznam. „Zas je tu, jaro je tu. Lidi šílí“, zpívá Lucie Bílá a nelze se tomu ani příliš divit. Máme toho všichni už plné zuby…

Blížící se léto navíc vyvolává celou řadu otazníků ohledně možností cestování k moři. Mluví se sice o evropské myšlence jakýchsi „covidpasů“, opět ale nikdo neví, jak to s ním dopadne. Unie hovoří o obecných pravidlech typu, nic nemusíte platit, ani za pas, ani za testy, Česko ale takovýto postup odmítá. Do toho řada zemí chce tento systém ignorovat a udělat si vlastní covidové zóny. V některých jižanských zemích se snaží očkovat prioritně lidi žijící v turistických oblastech, jako jsou např. řecké či chorvatské ostrovy. A ti ve vnitrozemí, ti kteří nemají moře, tak mají covidového peška… Holt, šílenství není jen u nás…

Ztratili jsme více než rok, stálo to celé stovky miliard a zemřelo 30 tisíc lidí. To vše stálo zjištění, že stát nelze řídit jako firmu. Kolik bude stát za pár let zjištění, že stát se nemůže chovat jako pirát, je otázka pro časy příští…

Sdílejte článek:

Facebook
Twitter
LinkedIn
Email
WhatsApp

Sdílejte článek:

Facebook
Twitter
LinkedIn
WhatsApp
Pinterest
Email