A jsme zase o týden dál. A o co jsme chytřejší? Nouzový stav pokračuje, Velikonoce budou pod zámkem a ani náznak světla na konci tunelu. Lidé mají čím dál víc pocit, že si z nich dělají politici legraci.
V únoru se s velkou slávou schvaloval pandemický zákon. Měla to být spása. Pospíchalo se, aby se mohlo jet co nejdříve podle nových not. Sněmovna-senát- sněmovna. Legislativní ping-pong spěchal, aby mohl od března platit. Od března však platit nezačal, místo toho začal platit další nouzový stav, který se stal trvalým. Senátoři, kteří tento zákon schvalovali, pak pro změnu podali ústavní stížnost na pandemický zákon. Protože má prý mouchy a spěchalo se.
Pandemický zákon je vlastně dost podobný nouzovému stavu, jen si v něm můžete svobodně vyvenčit pejska i večer a můžete se jet na kole projet i dál, než za hranice vaší vesnice, či nově okresu. Neexistuje v něm totiž omezení svobody pohybu. Je v něm ale také silnější kontrola kroků vlády a nejsou zde tolik rozvolněna pravidla pro veřejné zakázky. A o to tu jde v první řadě.
Média se v poslední době plní zprávami NKÚ, kterak si kdo na pandemii namastil kapsu, respirátory za 777 Kč apod. A aby mohl tenhle mejdan pokračovat, tak se místo pandemického zákona uměle přiživuje fetiš nouzového stavu. Ještě jednou ho musíme prodloužit, jinak…
Stát tak drží úplně zbytečně 30 000 policistů a vojáků na hranicích okresů, místo toho, aby je nechal pomáhat tam, kde jsou potřeba. Lidem neumožňuje navštívit jejich chalupy, kde by nikoho neohrožovali, jen aby nevyčníval jediný účel, byznys… když zrušíte zákaz cestování mezi okresy a zákaz nočního vycházení, není důvod mít nouzový stav… O to absurdněji vypadají zprávy o trestech vězení za ukradené rohlíky…
Vloni jsme byli všichni vyjukaní. Nastala extrémní situace, se kterou nikdo z nás neměl žádnou zkušenost. Chaos a chyby nás všech byly pochopitelné. Teď jsme však o rok dál a my nejsme o nic poučenější. Až na některé…