Bylo jí pouhých sedm let, když se její stopa ztratila v nacistickém ghettu v polské Lodži. Malá Lucie Steinigerová patřila k nejmladším obětem holocaustu ze Sokolova. Tragický osud její rodiny nyní připomínají čtyři nové kameny zmizelých, které byly 9. listopadu odhaleny na Starém náměstí. Město tak symbolicky vrátilo do svých ulic jména lidí, kteří zde kdysi žili, podnikali a tvořili součást jeho historie, než jejich životy zničila nacistická perzekuce.
Na první pohled nenápadné mosazné destičky zasazené do chodníku. Každá však připomíná konkrétního člověka, jeho domov a osud, který tragicky poznamenal holocaust. Před domem č. p. 20 na Starém náměstí v Sokolově přibyly čtyři nové kameny zmizelých, takzvané Stolpersteine, věnované členům rodiny Steinigerů.
Slavnostní odhalení se uskutečnilo 9. listopadu, tedy v den výročí Křišťálové noci. Právě v noci z 9. na 10. listopadu 1938 rozpoutali nacisté rozsáhlý protižidovský pogrom, během kterého byly ničeny synagogy, obchody i domovy židovských obyvatel. Následovalo zatýkání, násilí a další stupňování pronásledování, které později vyústilo v systematické vyvražďování evropských Židů.
Rodina, která patřila k nejvýznamnějším v Sokolově
Historie Steinigerových sahá na Sokolovsku až do konce 18. století. Rodina se původně usadila v Kamenici, tehdejším Steinbachu, odkud se postupně rozšířila do Arnoltova a Šabiny.
V polovině 19. století začali její členové odcházet do větších měst. Usazovali se v Lokti, Chodově, Karlových Varech či Chebu, ale především v Sokolově, kde se postupně zařadili mezi nejvýznamnější podnikatelské rodiny.
Steinigerové se aktivně podíleli na hospodářském i veřejném životě města a dlouhodobě zastávali významné postavení také v místní židovské komunitě.
Jedním z nejvýraznějších členů rodu byl Ernst, česky Arnošt Steiniger, narozený 18. března 1868 v Sokolově. Se svou manželkou Klárou, pocházející z Teplic, vychovával šest dětí.
V domě č. p. 20 na sokolovském náměstí provozoval několik obchodů, mimo jiné obchod s pivem a restauraci. Mezi jeho významné obchodní partnery patřily pivovary v Chebu a Plzni.
Jeho život však stejně jako osudy dalších členů rodiny zásadně změnil nástup nacismu.
Z rodného města uprchl. V Terezíně zemřel
Ernstova manželka Klára zemřela v roce 1937, ještě před zabráním československého pohraničí nacistickým Německem.
Po událostech roku 1938 se Ernst rozhodl uprchnout ze Sokolova do Prahy. Ani tam však před nacistickou perzekucí bezpečí nenašel.
Dne 6. července 1942 byl deportován do ghetta v Terezíně. O necelé dva měsíce později, 3. září 1942, zde ve věku 74 let zemřel.
Tragédie však zasáhla také rodinu jeho syna Philippa.
Marně čekali na víza do Ameriky
Philipp Steiniger se narodil 4. května 1900 v Sokolově. Stejně jako jeho otec se věnoval obchodu, ale působil také ve veřejném životě. Byl členem finanční komise sokolovské radnice.
Oženil se s Wilhelminou Blochovou z Tachova, která byla o jedenáct let mladší. Narodila se jim dcera Lucie.
Když v roce 1938 začalo být zřejmé, jaké nebezpečí židovskému obyvatelstvu hrozí, rodina uprchla do Prahy. Společně s nimi odešla také Wilhelminina ovdovělá matka Hermína.
V hlavním městě našli útočiště v ulici Na Zbořenci a pokoušeli se získat víza do Spojených států amerických, kde měli příbuzné.
Jejich snaha však byla marná.
Dne 31. října 1941 byli Philipp, Wilhelmina, jejich dcera Lucie a Hermína deportováni transportem D do ghetta v polské Lodži.
Naděje na záchranu tím prakticky skončila.
Sedmiletá Lucie. Jeden z nejtragičtějších osudů města
V lodžském ghettu panovaly katastrofální životní podmínky. Přeplněné prostory, nedostatek potravin, nemoci a systematická nacistická perzekuce připravily o život obrovské množství deportovaných lidí.
Philipp Steiniger zde zemřel 18. května 1942.
Osud jeho manželky Wilhelminy a jejich malé dcery Lucie zůstává nejasný. Právě v lodžském ghettu se po nich ztrácí poslední známá stopa.
Lucii bylo pouhých sedm let.
Společně s Lydií Rosenbaumovou je připomínána jako nejmladší oběť holocaustu pocházející ze Sokolova.
Dne 21. srpna 1942 zemřela v lodžském ghettu také Wilhelminina matka Hermína.
Z někdejší sokolovské rodiny, která po generace patřila k životu města, tak zůstaly tragické příběhy, archivní záznamy a jména, která dnes znovu připomínají kameny zasazené do chodníku.
Osmnáct kamenů, osmnáct lidských osudů
Před domem č. p. 20 na Starém náměstí byly již v minulosti umístěny dva kameny připomínající členy rodiny Steinigerů. Nově odhalená čtveřice je doplnila, takže toto místo nyní připomíná šest členů rodiny.
V celém Sokolově se nachází již osmnáct kamenů zmizelých.
Projekt Stolpersteine vznikl z iniciativy německého umělce Guntera Demniga. Jeho smyslem je vracet památku obětí nacistického pronásledování přímo do míst, kde tito lidé žili před deportacemi a tragickými událostmi druhé světové války.
Nejde o velké pomníky ani monumentální památníky. Drobné mosazné desky jsou součástí běžného městského prostoru a připomínají kolemjdoucím, že za historickými událostmi stojí skuteční lidé, rodiny a jejich nenaplněné životy.
Příběh Steinigerových je jedním z nich.
Rodina, která v Sokolově po generace podnikala, vychovávala děti a podílela se na rozvoji města, byla nacistickou perzekucí rozvrácena. Její nejmladší oběti bylo pouhých sedm let.
Dnes se její jméno znovu objevuje v ulicích města, odkud musela jako dítě uprchnout. Tentokrát na místě, kde má zůstat připomínáno dalším generacím.
Foto: Město Sokolov
Zdroj: Město Sokolov
